Pondělí, Únor 19, 2018
   
Text

Vyhledávání AJAX

Pátrání po malém Matějovi

Články - SAR

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

matej olomouckoNa vnitru neví levá, co dělá pravá

Může to znít tvrdě, možná až cynicky. Ale policejní důstojníci, zodpovědní za průběh terénního pátrání po malém Matějovi Chrásteckém z Olomoucka, by se nyní měli začít modlit. Modlit za to, aby pitva a kriminalistické expertízy ukázaly, že malý chlapec zemřel bezprostředně po pádu z vlaku. Proč? Protože pokud by nezemřel ihned po pádu, záchrana jeho života mohla záviset na rychlosti pátrací akce. A tu policisté totálně zbabrali. A vidina, že malý Matěj umíral pod železničním náspem celé dlouhé hodiny sám, aniž by se dočkal pomoci, ta je více než smutnou vizitkou policejní práce.

Ať už výslechy a svědectví bezprostředně po ohlášení události napovídaly cokoliv, pokud se ztratilo dítě z vlaku, prohledání celého okolí tratě mělo být jedním z prvních kroků. Záchranářská akce, pokud má mít naději na úspěch, musí začít okamžitě. A dané území je potřeba prověřit co nejrychleji počítáno v řádu hodin, nikoliv dnů, či dokonce týdne, jak se tomu stalo v tomto případě.

Že to rychleji nejde? Že policisté z Olomoucka použili pro pátrání podél kolejí všechny dostupné lidi a prostředky ? To bohužel není pravda. Policisté totiž nevyužili jednu z nejúčinnějších a nejrychlejších záchranářských pátracích metod, kterou navíc právě jejich resort, tedy ministerstva vnitra, může nasadit: Nepovolali záchranáře se psy. Přitom specializovanou jednotku složenou jak z profesionálních psovodů tak i z dobrovolníků, již od roku 2003 budují jejich resortní kolegové, tedy hasiči.

Zkušenosti z praxe, které jsou navíc v dnešní době podložené i dostatkem zahraničních zkušeností a odborných studií, ukazují, že při využití správné taktiky by stačilo i nasazení pouhé poloviny ze současné dvacítky speciálních psů. Desítka kynologů by stačila k tomu, aby pátrací akce netrvala týden, ale při hrubém propočtu asi šestatřicet hodin. Do méně než 36 hodin mohly být bezpečně prohledány koleje, náspy a 100 metrů okolí po obou stranách tratě. A to po celé délce oněch 16 kilometrů železnice mezi Olomoucí a obcí, kde byl Matěj nalezen. Místo týdne - den a půl? Že to zní fantasticky? Ano, kombinace psího čichu a správné taktiky totiž dávají fantastické možnosti. A ve světě už si to dávno uvědomují.

A asi nikoho nepřekvapí, že ve využití psů pro bezpečnostní a záchranářské složky jsou nyní ve světě velmocemi země jako Spojené státy, Izrael, či třeba Francie. A například heslo izraelských kynologických záchranářů „Co člověk nevidí na metr, my cítíme na sto metru,“ přesně vystihuje možnosti čtyřnohých záchranářů. Stačí letmý dotaz u odborníků, či pohled do studií na toto téma, aby člověk zjistil, že jeden kvalifikovaný pes dokáže v závislosti na podmínkách nahradit třeba i 120 metrů širokou rojnici, přičemž jeho postup terénem je daleko rychlejší. Navíc jeho schopnost detekovat člověka není, na rozdíl od policistů v rojnici či helikoptéry, závislá na viditelnosti či teplotě a mohou tedy pracovat i v noci.

Odborná a pracovní kritéria, která musí splňovat psí záchranáři zařazení do hasičské jednotky, odpovídají světovým standardům. Pokud by olomoučtí policisté vznesli požadavek na jejich nasazení, hasiči jsou schopní zařídit i jejich svoz na místo nasazení. Ale asi nejparadoxnější na celé situaci je to, že mezi tyto kvalifikované záchranářské specialisty se nedávno zařadilo i několika psovodů ze samotné Policie ČR. A jeden z nich dokonce pracuje přímo na kynologickém odboru policejním prezídiu. Zdá se však, že ani tato skutečnost nedokázala policejním aparátem pohnout a prolnout natolik, aby olomoučtí policisté tuto možnost vzali na vědomí.

Ať už je přesná doba úmrtí malého Matěje jakákoliv, pokus o pátrací akci v celé nahotě ukázal, jak moc byrokratický moloch a nekompetence tuzemskou policii ovládá. Z celé akce je jasné, že nejen policejní aparát, ale ministerstvo vnitra jako celek, není v současnosti schopné koordinovat ani to, aby levá ruka věděla co dělá pravá. Jak jinak si vysvětlit, že má k dispozici specialisty, kteří by mohli zachránit lidský život, ale ti zůstávají sedět doma?.

Vysvětlení může být několik. Možná je olomoučtí policisté nepovolali proto, že o jejich existenci prostě ani nevědí. Možná je nepovolali proto, že vztahy mezi policií a hasiči také nejsou úplně ideální. Ať už je ale důvod jakýkoliv, na tuto neschopnost a zkostnatělost celého bezpečnostního aparátu v zemi doplácejí ti nejnevinnější. Totiž ti, jejichž životy mají být chráněny a zachraňovány. A v tomto případě možná i malý Matěj.

 

Autor: Dušan Stuchlík

Autor pracoval jako reportér v MFD, LN a ČT. Bezpečnostní a záchranářskou problematikou se dlouhodobě zaobírá. Nyní působí jako editor v záchranářském magazínu Rescue Report.

 

blog comments powered by Disqus

Projekt SAR System CZ

Informační portál a informační systém pro SAR (Search and Rescue) složky integrovaného záchranného systému vzniká pod záštitou Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

                         

Prohlášení

Důležité: Informace, uveřejněné na tomto portálu z jiných zdrojů, slouží výhradně pro účely zpravodajství o aktuální události týkající se pátracích a záchranných akcí a nejsou nijak využity k výdělečné činnosti.

Přihlášení uživatele